Archiv | D�v�� hokej

kategorie článku: Ostatní

Někdy mají lidé pocit, že se postavení dívek v ledním hokeji rychle mnění k lepšímu. Bohužel nejen moje zkušenosti z poslední doby nejsou o mnoho lepší, než před pár lety. V chlapeckých žákovských týmech ubývá chlapců a tak jsou trenéři v klubech rádi, že mají k dispozici děvčata. Ale co když do týmu přijde několik nových chlapců? Mají pak děvčata šanci?

Situace se opravdu mění k lepšímu, ale jen velmi pozvolna.  Pořád chybí obecná pravidla, za jakých by dívky v týmech měly působit. A to jak etická, tak sportovní i zdravotní.  Tyto věci by měla řešit ALKŽH (Asociace ligových klubů ženského hokeje) a ze znalosti „dívčí" problematiky by měla vyvíjet přiměřený tak na ČSLH. Měla by navrhovat možná řešení. Ale nic takového se neděje. Jak by také mohlo, když funkcionáře zajímají až dívky, které v hokeji přežijí alespoň do 13 let. Mladší hráčky nikoho nezajímají a přitom právě ony jsou budoucností českého ženského hokeje. Zde platí, že neznám-li jejich potřeby a problémy, nemohu ani jejich zájmy chránit. Zde se nedá argumentovat, že za problémy dívek může hlavně ČSLH.

Podívejme se na několik problémů a příkladů...

Nábor dívek do klasických „chlapeckých" klubů

Již při náborech do přípravky není výjimkou, že se do klubu hledají i děvčata a to je moc dobře. V tomto směru činí i pozitivní kroky ČSLH. Nakolik však je tento posun dílem změny myšlení lidí, nebo pouze organizačně ekonomickým aspektem, můžeme jen odhadovat. Mnoho lidí pochopilo, že i dívka platí členské příspěvky a ekonomika klubu je přece jen jedna. Stejně tak riziko, že z náboru do přípravky nevzejde dostatek chlapců, vede rozumné funkcionáře k přijímání dívek. Vždyť již dnes jsou kluby, které bez několika dívek nejsou schopny postavit tým do žákovské soutěže. Takový problém pak má za následek řetězovou reakci. Nepostaví se nejen jeden ročník a mnoho chlapců musí dojíždět jinam a někteří pak skončí s hokejem. Ale narušená struktura klubu, kde chybí jen jediný ročník chlapců, znamená hrozbu vyřazení z elitních žákovských soutěží a nižší svazové dotace. Následně pak klub přestává být zajímavý pro případné nové posily a tlak na odchody hráčů se také zvyšuje...

Jak přežít v chlapeckém kolektivu

To co se pro mnoho rodičů dívek v přípravkách může zdát jako bezproblémové, se postupem času může ukázat jako problém. Svět hráčů a hráček v první, druhé a třetí třídě, kdy se hraje jenom minihokej, nebývá problémový. Tyto týmy bez větších problémů vytvoří A i B tým. Ovšem jakmile se přijde to kategorie, kde se hraje velký hokej, už vznikají problémy. „B" týmy se již nevytvářejí, přestupy a hostování jsou omezeny a slabší jedinci se do hry dostávají hůře. Mezi ty slabší většinou patří i děvčata, protože až na výjimky, se v těchto kategoriích již projevuje jejich slabší fyzická dispozice a mnohdy i jiné myšlení a tak vzniká problém. Na tuto skutečnost však soutěžní řády a pravidla ČSLH pamatují a tak mohu hrát děvčata i o dva roky níž. To pro dívky může být výhodou, ale také velkou nevýhodou. Pro ty, které začaly později, což se na rozdíl od chlapců dívkám stává častěji, je to ideální řešení. Ovšem pro „zkušené" to nemusí být vždy výhra.

Chlapec je pro klub stále perspektivnější

Když nastane situace a v týmu je dostatek hráčů, což se rok od roku i v rámci jednoho klubu mění, dostává přednost zpravidla chlapec. Nedivme se, vždyť je perspektivnější. S děvčaty se ve vyšších kategoriích jako je dorost, nebo juniorka už počítat nedá a tak jde o sázku na jistotu. Také cena chlapce je na „přestupním" trhu výrazně jiná. A tak může být hráčka poslána „uměle" až o dva roky dolů a to bez ohledu na výkonnost a bez ohledu na její sportovní růst. Potom mnoho rodičů pochopí, že jednou z cest, jak normální vývoj děvčete pohlídat, je tzv. „být u toho". Do výčtu těchto aspektů, patří ještě jeden. Stačí jeden trenér, hráč, rodič či jiný funkcionář, který je vnitřně přesvědčen, že „holka patří k plotně a nemá hrát hokej" a děvče má z hokeje místo zábavy, peklo. O tom ví své třeba Kristýna Pátková v Litvínově. Mnohdy tak vidíme, že právě rodiče od děvčat jsou funkcionáři klubu, vedoucí týmu, trenéři, nebo občas i sponzoři. Ale co ty ostatní. Proč nemohou mít stejná práva?

Znají trenéři skutečné odlišnosti děvčat a jejich problémy?

Potkávají se v jedné kabině a hrají spolu v jednom týmu. Ale chlapci i děvčata jsou jiní! A to ne jenom od pohledu, kdy s přibývajícím věkem jsou tyto odlišnosti viditelnější. Není tajemstvím, že dívky (ženy) mají jinou strukturu svalů a objem svalové hmoty bývá o 30% nižší, než mají chlapci. Jejich kostra je křehčí a klouby nejsou stavěny na stejnou zátěž. I po psychické stránce jsou jiné. Zjednodušeně řečeno, obě pohlaví používají jinou polovinu mozku. Na tohle všechno by měli být trenéři připraveni, ale obávám se, že v praxi tomu tak není.  A to už vůbec neřeším věc, která je třeba u trenérů plavkyň normální. Vede si vůbec někdo z trenérů „menstruační kalendář" hráček? Asi těžko. A přesto tento víceméně pravidelně se opakující „dívčí" problém, velmi ovlivňuje výkonnost a psychiku hráček. U těch mladších je s tím spojen ostych v chlapecké kabině a psychické problémy malých slečen u prvních „měsíčků", které někdy přicházejí již před 12 rokem věku dívek. Tím nechci říci, že jsem odpůrcem toho, aby děvčata hrála a trénovala společně s chlapci. To je pro děvčata prospěšné nejen po sportovní stránce. Jsou nucena „dotahovat" se na silnější chlapce a také příprava pro život díky „společnému soužití" s chlapci v jedné kabině je přínosná. Ovšem ne každému rodiči, který chce dát dívku na hokej, tato situace vyhovuje. Ale to je již jiný problém...

Držet krok s chlapci znamená vyšší zdravotní riziko

Jak jsem již předeslal, děvčata jsou slabší. A aby se chlapcům vyrovnala, musí vyvinout větší tréninkové i herní úsilí. Jen tak mají šanci se mnohdy udržet v týmu, sestavě a hrát zápasy. Jen to jim zajistí kvalitní hokejový růst. A zde je velký problém. Zatímco chlapci silově vše zvládají a „trénují jen" na 85%, tak děvčata musí „makat" na 120%. Pokud tedy děvčata mají být v chlapeckých týmech, musí mít průběžnou a kvalitní zdravotní péči. Je strašné vidět krásné mladé hráčky, které sice v 18 letech dosáhly sportovního vrcholu, ale mají odepsaná kolena, záda a další zdravotní problémy. Vždyť mají celý život před sebou. A co budou dělat za pár let? Ano, tohle je problém! Ale zde chybí jakákoliv osvěta a to nejen směrem k trenérům, ale také k rodičům hráček. Rodič sice bude vždy ten, který bude rozhodovat o osudu dítěte, a všichni víme, že ne vždy bude jeho rozhodnutí správné.  Má však veškeré potřebné informace, které by o těchto věcech měl vědět?

Chlapci se jen těžko smiřují s úspěchy dívek

Vždy se najde „blbec", který děvčeti neodpustí prohraný osobní souboj a to nejen v tréninku, ale i v zápase. Tento problém naštěstí není tak častý, ale je zde. Děvčata v týmech mívají mnohdy své „ochránce" a mnoho spoluhráčů na ně nedá dopustit. Ale i zde máme odstrašující příklady, které bolí o to víc. A podobě na tom může být dívka i v případě tréninkového výpadku. Ono ne každý trenér řekne nahlas, že „holky nemusí" a čeká na okamžik, kdy tento problém bude moci jednou provždy vyřešit. A tím okamžikem může být krátký tréninkový výpadek, o kterém by vám mohla třeba vyprávět Míša Jurčová v Bílině. Zde se sečetlo více věcí. Přesun teplických hokejistů do Bíliny (v Teplicích hokej skončil se zimním stadionem) a možná i úspěch Míši v podobě nejlepšího sportovce Bíliny. Závist je v Čechách „národním sportem" a úspěch se neodpouští.  Trenéři i někteří spoluhráči jí jasně dali najevo, že je v týmu nežádoucí.  Ještě štěstí, že může trénovat s dorostem a tedy, že jsou ještě v klubu i slušní lidé. Třeba takoví, jako jsou ve Zlíně, kde loni na prestižním turnaji Kometa Cup v Brně, zlínská hráčka Natálie Mlýnková v dresu Dívčího Hokeje dala vítěznou branku ve finále turnaje, svému mateřskému klubu. Nikdo se jí nemstil a trenéři i kabina tuto epizodu vzali s pozitivním nadhledem.

Dívčí týmy to již na chlapeckých turnajích nemají jednoduché

Pryč jsou časy, kdy dívčí týmy, které jsme vozili na turnaje, byly vítány jako zpestření a jen málokterý pořadatel řešil, že některá děvčata jsou o dva roky starší, tak jak dovolují řády ČSLH. Někdy se vyhrálo, někdy se prohrálo, ale vždy měla děvčata šanci bojovat v rámci korektní soutěže, s ohledem na jejich fyzická specifika. I zde se úspěch neodpouští a v dlouhodobém výhledu bude trpět ženská reprezentace. Když dnes chceme jet na turnaj je běžné, že dívčí tým pořadatel odmítne bez udání důvodu, případně se vymluví, že jejich „sponzoři chtějí vidět kvalitní týmy". A to jsme se ještě ani nazačali bavit o povolených ročnících dívek. Pryč je doba, kdy děvčata o dva roky starší, většina pořadatelů tolerovala a přitom ve snových soutěžích jsou takoví děvčata běžná.. Ale jet na turnaj 4. tříd s děvčaty jen o rok staršími, znamená, že tento tým nemá šanci uspět. Nebo musí být tým sestaven pouze z „dívčích" hvězd a ty, které začaly později, zůstanou sedět doma a mají smůlu. A ve vyšších ročnících je tento problém ještě palčivější. Dívčí tým se tak dostává do role „přispěvatele" do kasy turnaje s minimální šancí na úspěch. Ovšem pak neučíme děvčata hře, kde mají šanci vyhrát, ale učíme je pouze prohrávat. Zároveň se ztrácí i motivační prvek těchto týmů směrem k mladším a slabším hráčkám. A proč by na takové turnaje rodiče děvčata vůbec vozili? Určitě hořký úsměv vyvolá nabídka funkcionářů brněnské Komety, která po vítězství našeho dívčího týmu na loňském Kometa Cupu, nám pro letošek nabídli, abychom přijeli zase. Ale proti ročníkům 2000 a 1998 měla být děvčata stejných ročníků.

Ekonomická situace nepřeje ani dívčím týmům

Ke zmíněným problémům přičtěme větší vytížení hráček v mateřských klubech (což je určitě dobře) při již zmíněném nedostatku chlapců i využívání extrémně mladých hráček v rámci ženské ligy. A v neposlední řadě i celkově velmi složitou ekonomickou situaci mnohých rodičů. Střední třída prostě chudne. Platy nerostou, lidé se bojí o práci, benefity jsou poměrně vzácné, cena benzínu roste před očima a evropská krize vnáší mezi všechny velkou nejistotu. Za takových okolností se dívčí týmy špatně skládají a akcí je logicky méně. Ve svém důsledku to však „odskáčou" zase jenom děvčata. Zejména ty, které s hokejem začaly později a tyto akce byly jediné, ve kterých se dostávaly do hry. V mateřských klubech je do zápasů zatím ještě trenéři nepustili a tak se u nich ztrácí motivace do dalšího tréninkového úsilí. Druhá negativní věc je, že se vytrácí propagační a náborový efekt dívčích týmů, který na turnajích v různých městech, jednoznačně fungoval.

ALKŽH a její poslání

Na české hokejové scéně je přitom organizace, která by tyto problémy měla řešit. Sice byla původně zřízena za účelem řízení ženské ligy a ženských reprezentací, ale z logiky věci by se i o tyto problémy měla starat. Tím orgánem je ALKŽH. Avšak ta již špatně řídí českou ligu a řízení reprezentace alibisticky posunula na ČSLH a to vše v zájmu zachování „klíčových postů" několika funkcionářů. Nemůžeme tedy chtít, aby tento orgán zajímaly problémy malých hokejistek, nábor nových hráček, celková koncepce ženského hokeje v Čechách a celé široké spektrum problémů, které český ženský a dívčí hokej dlouhé roky trápí. I proto patří český lední hokej až do „druhé ligy evropského ženského hokeje" a to zejména díky reprezentačního A týmu a neúspěchu českého mistrovského klubu v Evropském poháru mistrů. Jsem přesvědčen, že problém není v hráčkách, ale v některých lidech okolo.  Jsem rád, že nám dorůstají kvalitní ročníky dívek, což dlouhodobě ukazují dobré výsledky U15 i U18. Je na nás všech, aby došlo ke změně a aby se tyto nadějné hráčky neztratily z hokejové mapy. Aby měly motivaci k dalšímu hokejovému růstu a cítily konkurenci v podobě dalších mladých hráček. To český ženský hokej posune výš, na místa kam jednoznačně patří. Věřím, že MS U18, které se koná na přelomu roku v Přerově a Zlíně ukáže sílu českého ženského hokeje a otevře dveře k lepším zítřkům. Tým na to máme, a když do sestavy tentokrát nezasáhnou sobecké a protekcionářské zájmy některých jednotlivců a klubů, věřím, že uspějeme.

V rámci tohoto obsáhlého popisu jsem se dotkl pouze některých problémů. Je mnoho dalších témat, která zde v tento okamžik nechci řešit, ať již jde o financování reprezentací a ligy, odpovídající trenérské licence u reprezentačních týmů, propagaci ženského hokeje, účast na významných mezinárodních akcích apod. Ale o tom, až někdy jindy...

D, A

14.12.2011 Pavel Krček