Archiv | D�v�� hokej

kategorie článku: Ostatní

Právě letos tomu bude 30 let od doby, kdy se začaly psát neoficiální začátky ženského hokeje v českých zemích. Za duchovního otce celé myšlenky může být po právu označován Václav Roztočil, dlouholetý hokejový trenér i funkcionář. Muž sršící energií, jehož řada lidí kolem hokeje během let vnímala různě, při vyprávění o počátcích ženského hokeje nešetří jadrnými výrazy a sype z rukávu jednu historku za druhou.

Třeba o tom, jak v létě roku 1984 vyjeli s hokejisty k zápasům do Německa. „Hráli jsme v Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu, a okolí, a jezdily s námi hostesky, které vykládaly o tom, že také hrají hokej. My to tehdy moc nevnímali a mysleli si svoje - ženská a hokej," začal se svými vzpomínkami Václav Roztočil.

Neuběhly ale ani dva měsíce a do Berouna dorazil dopis podepsaný hokejistkami  z Bergisch-Gladbachu s tím, že v únoru přijedou a chtějí odehrát zápas. „Tak jsem šel na hokejový svaz, kde mi řekli, že jsem se zbláznil, že nikdo v republice ženský hokej nehraje," směje se ještě dnes Roztočil. Rozhodl se tedy, že to vezme do vlastních rukou.

Kde ale najednou v dobách socialismu vzít ženy, které by chtěly hrát hokej? Postupně obrážel lidi, kteří se starali o aerobik a podobné zájmové činnosti, ve kterých se sdružovalo hodně žen. Vyptával se, přesvědčoval, nakonec se mu i pod příslibem recipročního zájezdu do Německa podařilo dát dohromady družstvo. A dokázal sehnat i opotřebovanou výstroj po dorostencích.

V únoru přijely Němky a nestačily se divit. „Jich přijelo celkem osm a já za ty dva měsíce dal dohromady 26 ženských ve výstroji! Přišlo se na nás podívat 1200 diváků a vyhráli jsme 2:1!," oprávněně se i po letech chlubí Václav Roztočil a ukazuje mi dokonce i fotografie z 6. února 1985, kdy se uskutečnil první oficiální zápas ženského hokejového oddílu na českém území.

Když ale mělo dojít na odvetné střetnutí v Německu, narazil na odpor komunistických funkcinářů. „To mě nakoplo natolik, že jsem začal bojovat a bojuju dodnes o ženský hokej." K trénování hokejových žáčků si tak v Berouně přidal i ženy, a na slibovaný výjezd do zahraničí je vzal o rok později na velký turnaj do Švýcarska.

A ukazuje během vyprávění další unikátní fotografii. Je na ni oddíl žen v tmavých dresech s velkým písmenem „A" vepředu. „Vymysleli jsme si svoje logo a svůj název - Amazonky," usmívá se potutelně Václav Roztočil. Na turnaji si dobře porozuměli s reprezentací Švýcarska, která chtěla v Československu odehrát mezistátní zápas. „Tak jsme museli udělat nároďák."

Tak dal dohromady holky takřka z celé republiky, první sraz národního týmu se uskutečnil v Kadani. Pak už to šlo ráz na ráz. V roce 1989 Roztočil vedl českou reprezentaci na prvním mistrovství světa v Německu, o dva roky později pomáhal s organizací světového šampionátu ve Frýdku-Místku. A na jeho podkladě poté vznikla i domácí ženská hokejová liga.

Václav Roztočil mezitím dělal vše pro to, aby ženský hokej co nejvíce pronikl do veřejného povědomí. Staral se o propagaci v médiích, organizoval turnaje, vozil české týmy do zahraničí, k hokeji vedl i svého syna a dceru, dal dohromady i českou reprezentaci do 18 let. Národní tým dospělých vedl celkem sedm let, několik let dělal i předsedu komise ženského hokeje pod svazem.

Uprostřed ženských kolektivů zažil spoustu legrácek, ale i zapeklitých okamžiků, které mu pomáhalo zvládnout jeho pedagogické vzdělání. „Chlapi se na ledě skoro zabijí, ale pak si všechno vyříkají. Ženské si naoko odpustí, jenže křivdu pak v sobě nosí klidně i dvacet let. Nebo se stalo, že od nás hráčka chtěla přestoupit jinam, a když jsem to nepovolil, tak na tribuně fandila soupeři! Ženské hned pálí mosty," vysvětluje Václav Roztočil.

U ženského hokeje se pohybuje třicet let a přes všechna úskalí, kterými si musel projít, toho nikdy nelitoval. „Takhle jsem o tom nikdy ani neuvažoval. Já jsem si vždycky říkal, proč to dělám a pro koho to dělám. Kdysi mě ktomu vyburcovali komunisté a teď to dělám hlavně kvůli pohybu, ke kterému bych se jinak nepřinutil. Měl jsem nabídky z Francie nebo Německa, jenže jsem si říkal, že ty holky tady nemůžu nechat."

Těžko uvěřit, že tento muž, jehož energii by mu mohli mladší závidět, v loňském roce oslavil už 72. narozeniny. Vždyť ještě nedávno vedle hokeje také organizoval ozdravné zájezdy pro děti a už osmnáct let provozuje v Berouně bruslařskou školu. Stále je šéfem klubu HC Berounské Lvice a vede prosperující firmu zabývající se informatikou. Jak to všechno pořád stíhá? „Já zkrátka nemám čas stárnout," usmívá se Václav Roztočil, jenž v roce 2003 obdržel zvláštní ocenění za dlouhodobý přínos českému ženskému hokeji.

Autor: Jirka G. Novák

21.1.2014 .