Archiv | D�v�� hokej

kategorie článku: Ostatní

Vždy jsem se zajímala spíše o mužský hokej, ale po zasvěcení do problematiky ženského hokeje a nedostatků v něm mne to nenechalo lhostejnou a i přes to, že jsem byla obeznámena s různými potenciálními následky, vrhla jsem se do spolupráce s webem divcihokej.cz. A proto jsem vyzpovídala, pro čtenáře již zcela známého, duchovního otce projektu Dívčí Hokej a člena představenstva ČUŽLH Pavla Krčka.

Hned na úvod našeho rozhovoru Vám musím položit jednu nepříjemnou otázku. Při pohledu na web vidím, že chybí některé články. Nikde není třeba zmínka o ukončení MS U18. Také děvčata hrála turnaje. Kde je chyba?

Byly Vánoce a dvě akce mezi svátky, jednoduše nebyl čas a síla dát tyto příspěvky dohromady. Určitě se dočkáte, ale bohužel již nebudou aktuální. I někteří rodiče se ptali na uveřejnění podrobností k turnajům. Pokud jde o U18 tak to je specifický problém. Čekal jsem na uveřejnění hodnocení celé akce ze strany trenérů, kterého jsem se zatím nedočkal. Dlužím však i další články. Třeba utkání reprezentačních patnáctek proti slovenskému týmu nebo seminář ve Zlíně. Takových článků chybí zatím víc. Osobně to cítím jako velký dluh, který narůstá, ale bohužel ne vždy má člověk čas, správnou chuť a schopnost psát.

Při pohledu na články na tomto webu se nemohu ubránit základní otázce. Není web divcihokej.cz spíše sběrna Vašich osobních názorů na situaci ženského hokeje v ČR?

Může to tak být chápáno. Ale na svých názorech se dokážu shodnout s celou řadou lidí, kteří se pohybují okolo ženského hokeje a mladších hokejistek. Není to otázka pouze mého pohledu. Jinak by nebyla návštěvnost webu denně 250, v průběhu nějaké větší akce až 400 čtenářů. Určitě to do jisté míry je můj osobní pohled na současný stav a problematiku ženského hokeje obecně, který je ovšem založený na letitých zkušenostech, a to nejen z posledních pěti let, kdy se pro mladší děvčata snažím vytvářet různé programy. Jsou to zkušenosti i z minulého hokejového života, kdy jsem měl ženský tým v lize a uhrál jsem s ním stříbrné medaile. Nejde pouze o to, abych říkal věci, které se budou obecně líbit, ale říkat věci, tak jak jsou a jak je cítím. Je pravda, že se vznikem Unie bude web dostávat poněkud oficiálnější tvář, ale každý by si měl uvědomit, že vznikla na základě současného stavu ženského hokeje, tudíž je hodně blízká prezentovaným názorům a jako protiklad současného Asociace ligových klubů.

Nezdá se Vám, že rétorikou této stránky podkopáváte snahy zpopularizování ženského hokeje?

Nejsem si vědom toho, že říct jiný názor, než je ten oficiální, byť se některým lidem nemusí líbit, nutně škodí českému ženskému hokeji. Hokej by měl být o různých názorech, které by se lidé neměli bát říct nahlas, napsat či podepsat, aniž by měli být vystaveni jakékoliv mstě ze strany řídících orgánů. Právě rozdílnost názorů může vše celkově posunout dál. Je to samozřejmě o tom naslouchat a vnímat cizí názory, jež jsou pro některé lidi zcela nepřijatelné. Nikde není psáno, že cokoliv se dělá, musí se dělat bezchybně. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Projektu Dívčí Hokej se také mnohdy nepovedlo vše podle plánu a jinak to není ani s Asociací. Ale proč neříct: "toto se nepovedlo." Komunikace s ženským hokejem a veřejností nemůže být postavena na cenzuře neúspěchů a zametání problémů pod koberec. To se týká také klubů, které mají k našemu webu blíž či sdílí naše názory. Je přeci běžné, že například k problémům české reprezentace mužů se vyjadřují hráči, trenéři a experti v médiích a to mnohdy se zcela odlišným názorem, a přitom se nad tím nikdo nepozastavuje. Proč by můj pohled, nebo pohled tohoto webu, měl být zrovna ten, který kazí obraz ženského hokeje? Určitě budu rád, když budeme moci přinášet většinu informací pozitivních, které určitě prospějí rozvoji ženského hokeje. Ale dnes takový stav bohužel není a to i z důvodu množství problémů, které nejsou dlouhodobě transparentně řešeny. 

Může tento web díky zveřejňování informací a Vašich názorů posloužit jako hnací síla pro změnu k lepšímu?

Šíření informací, které dříve rodiče hráček neměli, jsou pro všechny maximálně důležité. To, jestli jsou absolutně objektivní nebo založeny na subjektivitě autora článku, tedy ve většině případů mé, může být diskutabilní. Ale který názor není subjektivní? Každý názor může přispět ke změnám. Je určitě dobré, když rodiče ví, který klub se o mládež stará a který ne apod. Je dobré vědět to dřív, než poté, co přestoupíte a pak zjistíte, jak se věci mají doopravdy. Dívčí i ženský hokej by měl být v našich podmínkách jedno a totéž, ale bohužel tomu tak úplně není, protože sama Asociace vnímá problematiku mládeže až od reprezentace U15, tedy řekněme od 13 let dívek. Všichni však víme, že mládež nezačíná ve třinácti, ale někdy v sedmi letech, když hráčka poprvé přijde do klubu a vstoupí na led. Pokud se podaří rozjet programy pro nábor rozhodčích (žen) a vedle programů pro mladé hráčky realizovat akce pro veteránky, určitě to bude pozitivní posun, který se z dlouhodobého hlediska projeví na kvalitě ženských týmů i na počtu členské základny.  

Web nese stále jméno "dívčí hokej", kam tedy bude směřovat dále?

Název zůstane i přesto, že to je i oficiální web Unie. I nadále se bude věnovat mladým hráčkám, domácí ligové soutěži a problémům reprezentací. Prostor chci dát i zahraničním soutěžím a informování o hokejovém dění ve světě. Budeme i nadále sledovat vše dobré i špatné v českém ženském hokeji. Oproti loňskému roku budu s ohledem na problémy ženského hokeje výrazně adresnější. To i přes to, že si získám pár nepřátel navíc. Cílem není se někomu zavděčit. Tento web je však otevřen i jiným názorům a záleží pouze na lidech, jestli najdou odvahu napsat příspěvek a podepsat se pod něj. Samozřejmě pokud půjde o propagaci akcí, které nejsou součástí programu Unie apod., tak neumím slíbit, že příspěvky uveřejním. To se týká i reklamy na akce. Samotný provoz webu něco stojí a tak musím dbát i na ekonomickou stránku věci.

Jak se změnilo postavení a fungování projektu Dívčí Hokej s ohledem na nově založenou Českou unie ženského ledního hokeje? Kde se stala změna?

Založení Unie, bylo naprosto logickým vývojem situace, které navázalo na pětiletou práci s mladými děvčaty. Dívčí Hokej, jakožto samostatný projekt, před časem vedení Asociace ligových klubů ženského hokeje považovalo za něco samozřejmého. A protože chyběla jakákoliv morální, finanční či společenská podpora ze strany vedení Asociace, projekt Dívčí Hokej se opět oddělil. Vznikla potřeba stát se samostatným subjektem, který by mohl transparentně hájit zájmy děvčat. Cítili jsme, že nejsme osamocení a že na naší straně je poměrně dost klubů ženského hokeje, nespokojených se současným stavem ženského hokeje, proto byla založena Unie. To, že to celé má smysl, potvrzuje i fakt, že hned na začátku jsme byli schopni personálně obsadit regionální unie a odborné komise. K Unii se nyní hlásí přes padesát osob a další přibývají a to přes obavy z reakcí mateřských klubů, nadřízených orgánů a podobně. Pro samotný projekt Dívčí Hokej a tedy dívčí týmy se prakticky žádná výrazná změna neudála. Vše běží dál ovšem v rámci širšího okruhu osob a klubů, chápající, že problémy mladých děvčat, rozhodčích apod. jsou problémy celého českého ženského hokeje.

Odkud Unie čerpá finanční prostředky?

Finance jsou problémem a dnes je to o financování rodičů. Je otázkou, nakolik se podaří sehnat sponzory, kteří by na naše aktivity přispěli. Námět financování je velké téma, na které dnes nedokážu odpovědět. Ale vše není jen o penězích.

Jaká je představa Unie o fungování dívek v chlapeckých týmech a vytváření čistě dívčích týmů a klubů?

Nechceme vytvářet nějaké nové modely a vytrhávat děvčata z prostředí, ve kterém jsou zvyklé. Ať již současný model funguje, či ne. Bohužel máme signály, že když se v náboru sejde více holek, jsou problémy a managament klubu je nechce. V tomto ohledu chceme jednat s ČSLH, ale bude to složité a diskutabilní, jestli jsme schopní dosáhnout některých změn nebo alespoň drobných pokroků. Počítáme s tím, že podpoříme vznik dívčích týmů, které by hrály soutěž chlapeckou a to i v rámci třeba regionálního týmu. Takové případy však budou jenom ojedinělé a to určitě do té doby, než začne plošný a cílený nábor dívek, který by „klasických" klubů přivedl větší množství dívek, které by tam již neměly místo. Zkušenosti z Kanady dávají za pravdu tomu, že tento model je schůdný a že i z dívčích týmů vycházejí reprezentantky. To znamená, že takové dívčí týmy nemusí být méněcenné. Vše je o trenérech a podmínkách, které se dívčím týmům vytvoří.

V původním článku o Unii jste kladl důraz na vzdělanost a kvalifikaci trenérů. Na začátku ledna, tedy ještě během MS, se konal seminář pro trenéry ženského hokeje. Byl dle Vašich představ?

Vzdělávání trenérů, nejen u ženského hokeje, je bezpochyby jedna z nejdůlěžitějších věcí, který český hokej potřebuje. U žen je to o něco složitější, jelikož se celý dělá na bázi amatérské. Trenéři a realizační týmy nejsou profesionálové, takže je těžké sladit zájmy všech tak, aby to bylo pro všechny přijatelné, pochopitelné a smysluplné. Celý seminář se dá považovat za dobrý počin, ale pokud mohu soudit z reakcí celé řady trenérů, kteří přijeli z různých částí republiky, tak jim to nic moc nového nepřineslo. Z některých bylo vyloženě cítit zklamání, což se dá samozřejmě pochopit, jelikož když cestujete ve všední den z jedné strany republiky na druhou, máte právo očekávat něco nového. Otázkou je, co očekávali. Na to se ale měli organizátoři zeptat přímo trenérů. Podle mě tyto akce smysl mají. Zejména příspěvek kanadské skautky Melody Davidson byl poměrně zajímavý a přínosný, ale bohužel pro standardní trenéry ženských týmů byl, podle některých , zcela zbytečný. Nechci, aby to vyznělo tak, že celá akce byla zbytečná a špatná. Termín během MS v ČR byl zcela jistě správnou volbou, protože kdy jindy se setkat než při této příležitosti? Takováto setkání jsou ideálním místem pro konstruktivní výměnu rozdílných názorů a hledání společné obecně přijatelné cesty pro náš ženský hokej. Tyto akce by se hodilo vytvořit tak, aby neoslovovaly jen jednu názorovou skupinu v ženském hokeji. Trenéři nejsou hloupí a účastní se různých jiných školení a seminářů ve svých klubech a tak mohou srovnávat podobné akce. Specifickým tématem bylo nakousnutí problematiky ženské ligy. Ale opět se ukázalo, že tohle je velmi těžce uchopitelná záležitost a nalezení kompromisního názoru z hlediska zkvalitnění českého ženského hokeje bude velmi těžké.

Netajíte se kritickým pohledem vůči lize ženského hokeje. Co se Vám přesně nelíbí, v čem je popřípadě chyba?

Problém této ligy je celkem složitý. V ní má místo 18 týmů a každý z nich má své zájmy a pohled na tuto problematiku. A i když jakýkoliv klub nemá dostatek peněz, nechce být tím druhým - tedy hrát nižší a méně kvalitní soutěž. Lize by jednoznačně prospěl model šesti, možná osmi, týmů hrajících nejvyšší celostátní soutěž a to i z hlediska reprezentace. U některých týmů by to znamenalo více cestování a výjezdy na dvojzápasy. Některé týmy by na tento model nemuseli přistoupit z různých důvodů. Některé nemají dostatek hráček, protože bez děvčat z žákovské ligy již téměř nejsou schopné hrát. Na Moravě by vznikl problém, co se zbývajícími kluby, pro které by liga ztratila atraktivitu. Ale takových problémů je na stole určitě víc. Je potřeba vzít v úvahu, že celá řada týmů pracuje s mladými děvčaty a během několika let budou zapracovány do jejich ženského týmu. Je dost pravděpodobné, že v ten okamžik se začne měnit poměr sil na naší hokejové scéně. Naproti tomu jsou zde kluby, které by chtěly zachovat svoji dominanci. Některé z nich vytvářejí kvalitní zázemí pro hráčky, jiné nikoliv. Některé si nevychovávají vlastní hráčky, jiné ano. Existují malé kluby, kterým by přijetí nového herního modelu přineslo jenom těžkosti. Proto si osobně netroufám odhadnout, zdali mají kluby šanci dojít k nějaké rozumné dohodě, aniž by nedošlo k velkým ústupkům z logických kvalitativních nároků.

Vy jste byl osobně na MS v hokeji žen do 18-ti let. Jaké jsou vaše postřehy?

Byl jsem přítomen na všech zápasech české reprezentace a neustále jsem cestoval na trase Brno - Zlín. Po organizační stránce byl tento podnik zvládnut velmi dobře, avšak pořadetelé ve Zlíně byli zaskočeni rekordní návštěvností. Tréninková hala, která byla pro šampionát připravena, nebyla dostačující. Přesto velký dík patří svazu, že se do této akce vůbec pustil a další poděkování patří divákům ve Zlíně i Přerově, kteří svým zájmem o ženský hokej nepřekvapili pouze pořadatele, ale nejspíš i všechny hráčky. Obecně vzato Mistrovství světa ukázalo nejen skupině lidí pohybujících se okolo ženského hokeje, že tato kolektivní hra v ženském podání může táhnout stejně dobře jako mužský hokej. Druhá věc je umístění českých reprezentantek. Šestá příčka se nedá považovat za úspěch a v rozhodujícím duelu, tedy čtvrtfinále proti Němkám, kdy byly soupeřky hratelné, to mělo být vítězství a tedy postup. Zde to není otázka ani tak hráček, které předvedly své maximum. Ale nejen podle mě, i podle celé řady trenérů, byl příčinou špatný koučing ze strany českých trenérů. Družstvu chyběl herní systém, což se ukázalo v plné nahotě ve zmíněném klíčovém zápase. Možná stojí za zmínku, že podle některých hráček, se kterými jsem se bavil, byl jendoznačně nejlépe hodnoceným členem realizačního týmu pan Martin Loukota, jakožto manažer týmu. Ukázal se jako profesionál na svém místě. Nicméně k hodnocení tohoto turnaje se snad ještě v nejbližších dnech dostanu v samostatném článku.

Uvítal byste "společnou debatu" s dalšími názorovými proudy v ženském hokeji? Nebylo by to jedním z východisek současného stavu?

Je pravdou, že český ženský hokej není zdaleka jednotný a jen alibista by se domníval, že jednou bude. Ale přes rozdílnost názorů na některé problémy jsem přesvědčen, že je třeba se o těchto věcech průběžně bavit a neuzavírat se pouze do problematiky úzkých skupin reprezentujících některé názory a hledat společnou cestu, abychom se posunuli někam dál. Pro nás, kteří reprezentují novou Unii, určitě není problém poukazovat na chyby ve výrazně konfrontačnějším duchu oproti původnímu stavu. Ale otázka zní, komu by to prospělo? Lidé okolo Unie nemají příliš co ztratit, stejně tak jako mladé hráčky. Je to nový subjekt a to, že nereprezentuje jenom jednoho člověka, ale celou řadu dalších lidí a zájmových skupin, má svou váhu. Určitě není cílem vytvářet další bariéry a nesmyslně očerňovat funkcionáře a tak zhoršovat již tak špatnou situaci. Ovšem pokud naše názory nebudou brány vážně a budou nadále přehlíženy, tak jsme připraveni být ještě adresnější. Proto jsme připraveni k diskuzi s některými lidmi tak, abychom se názorově „někde" potkali a došlo k pokud možno k obecné shodě. Nikomu nepomůže, když své názory prosazuje silově či jinými prostředky a při hlasováních v Asociaci je názor nebo koncepce přijatá jen těsnou většinou. Poražená strana pak výsledek bezvýhradně odmítá se všemi dalšími navazujícími kroky. Když najdeme společnou řeč, ušetříme čas, energii, peníze a český ženský lední hokej tím jenom získá.

Během Vaší aktivní činnosti u ženského hokeje jste si možná udělal mnoho nepřátel. Baví Vás ještě činnost, kde se neustálé dostáváte do střetů s jinými názory?

Baví, jinak bych to nedělal. Je zajímavé, že celá řada lidí, o kterých bych řekl, že mi ani nepodají ruku, se mnou komunikují lépe, než kdy před tím. Osobně jsem se smířil s tím, že říkám věci, které si myslím, i když se to mnohým nelíbí. Mám pozici jakéhosi rebela a je mi jedno, jestli mě to těší, nebo ne. Když budou všichni mlčet, nezmění se nic. Paradoxem mých postojů a názorů je to, že lidé, kteří mě nesnáší, přibyli méně, než ti, které jsem dokázal oslovit. Mnohdy vyjadřují podporu a souhlasí se mnou, byť tyto věci říkají nahlas jen velmi opatrně. I tato podpora mě těší a dává mi chuť do dalších soubojů se současným neutěšeným stavem ženského hokeje. Oproti minulosti dnes v tomto souboji nejsem osamocen a to mně dodává sílu a zároveň znervózňuje všechny ty, kteří si myslí, že celý projekt Dívčí Hokej a Unie je o jednom člověku. Možná to tak bylo na začátku, ale již několik let je to o týmové práci různých lidí z různých koutů republiky, rodičů a trenérů. Tato problematika oslovuje široké spektrum lidí. Někteří mají v mateřských klubech problémy, jiní ne a přesto se mi snaží s děvčaty pomoci. Této podpory a ochoty spolupracovat si nesmírně vážím. Bez těchto spolupracovníků, kolegů a kamarádů by to celé nemělo smysl dělat.

Děkuji za rozhovor

---

Tento rozhovor připravila naše redaktorka

Simona Fischmeisterová,

která se bude na našem webu věnovat zámořskému ženskému hokeji.

Studuje jazykovou školu a v současnosti působí jako aktivní redaktorka česko-slovenských stránek o NHL www.NHLportal.cz. Vždy se pohybovala ve sportovním prostředí. Dříve se aktivně věnovala badmintonu a plavání, s úbytkem volného času se však těmto sportům věnuje jen rekreačně. Avšak hokej ji upoutal za všeho nejvíce. Již několik let sleduje dění v hokejovém světě,  nejvíce toho mužského, ale poslední dobou i ženského. Tato hra ji zajímá nejvíce z hlediska "zákulisního" (respektive organizačního), ale i herního. Aktivní hráčkou sice nikdy nebyla, ale doufá, že českému hokeji dokáže přispět i jinou formou.

25.1.2012 .