Archiv | D�v�� hokej

kategorie článku: Ostatní

Uplynulo již mnoho vody od okamžiku, kdy jsem na tomto webu přinesl první informaci o zahájení stavby zimního stadionu v bratislavské Petržalce, který by se měl stát mimo jiné i zázemím pro slovenskou část našeho projektu Dievčenský Hokej. Slíbil jsem, že stavbu budu průběžně sledovat a přinášet vám aktuální informace z výstavby, ale...

Realitou je, že stavba nabrala roční zpoždění a já jsem raději věnoval svůj čas „tichým modlitbám" ve zdárné dokončení tohoto díla, než v popisování výstavby a zdůvodňování časových skluzů. Tak jako u mnoha podobných projektů, které jsou financovány ze soukromých zdrojů, je okolo mnoho potíží objektivních i subjektivních či mnoho lidí, kteří přinejmenším nejsou dobré věci nakloněni. O to větší obdiv v mých očích mají lidé, kteří to dokázali, a dnes již snad mohu říci i dotáhli do zdárného konce. Je v tom kus krásného bláznovství, velkého hokejového srdce a podnikatelské odvahy. Přiznejme si, kdo z nás by si na takový projekt troufnul?

Ale pojďme kousek zpět v čase a dívejme se na Petržalku, kde nový zimní stadion měl stát. Možná nebudu úplně přesný a obyvatelé Petržalky mi snad odpustí, ale samotná Petržalka je takové město ve městě. Nenajdete zde starobylé chrámy, kouzelné uličky, ze kterých na vás dýchne závan minulých staletí ani krásná historická náměstí. V dobách socialismu, kdy tato městská část vznikala na druhém břehu Dunaje, byly v „módě" šedivé paneláky, široké ulice, relativně dost zeleně a místa pro sportoviště. Vše podle vzoru našich „sovětských bratrů". Možná si to ani mnoho lidí, kteří v Petržalce bydlí, moc neuvědomují. Dívám-li se na to však z pohledu člověka, který vyrůstal a stále žije v centru Brna, vidím věci, které nejsou až tak samozřejmé. A z tohoto pohledu má Petržalka na rozdíl od mnoha jiných socialistických sídlišť výrazně lidštější a přívětivější charakter. V dnešní době se však i zde již „daří" místa, které byla původně určená pro zeleň, pozvolna obsazovat developerům, kteří zde staví novodobé paláce.

Je s podivem, že „město", které má cca 120.000 obyvatel, nemělo doposud svůj vlastní zimní stadion. Podíváme-li se po zemích českých i slovenských, uvědomíme si, že i města, která mají jen „několik" obyvatel, takovéto sportovní zařízení mají. Jeden příklad za všechny - šumavský Vimperk se 7.000 obyvateli. O to smutnější je konstatování, že obyvatelé Petržalky museli až dosud spoléhat na zimní stadiony v Bratislavě. Prostě „soudruzi" i ti co přišli po nich, někde udělali chybu. Dnes je tato chyba odstraněna snad i díky spolupráci městské části se soukromým investorem.

Nyní je již zimní stadion realitou. Stojí hala, nachystána je ledová plocha, dodělávají se kabiny a další věci v zázemí se budou již řešit za pochodu. Na konci ledna by snad již měli děti z domácího klubu HC Petržalka 2010, konečně vjet na svůj domácí led a opustit dočasná působiště na jiných bratislavských stadionech.

Proč však píši článek zrovna o tomto zimním stadionu a ne o dalších, které v poslední době přibyli i jinde? Čím je toto místo zvláštní? Odpověď je jednoduchá. Již od samého začátku bylo deklarováno, že v rámci nového klubu budou mít své důstojné a autonomní postavení děvčata. A tak již od samého počátku výstavby se počítá  s aktivní spoluprací s projektem Dievčenský Hokej. Zakladatelé klubu HC Petržalka 2010 podporu rozvoje dívčího a ženského ledního hokeje deklarovali i na tiskových konferencích při započetí stavby. Je to o to cennější, že jde o hlavní město. V menších městech děvčata nemají až tak neřešitelné hokejové problémy i když to ani zdaleka není ideální, ale zatím platí pravidlo, že čím větší město tím většinou pro holky které chtějí hrát hokej hůř.  V Čechách i na Slovensku najdeme mnoho klubů, které mají v jednotlivých ročnících několik dívek, ale nikde není podpora plošná a transparentní. Jedinou opravdovou výjimkou je Martin, který dokázal přihlásit „dívčí tým" do svazové soutěže 5. tříd. Dnes je i zde součástí tohoto týmu poměrně dost chlapců, ale i tak je to velký úspěch. Nicméně oproti bezmála půlmilionové Bratislavě je Martin malé město a tak šance na postupné vytvoření kompaktních dívčích týmů by mohla být dost veliká. V každém případě, je nutné nový zimní stadion a plány vedení klubu HC Petržalka 2010 brát jako obrovskou naději a úžasnou šanci pro slovenský ženský hokej. To samé však platí i pro náš dívčí projekt, který tak získává první domovský zimní stadion, o kterém opravdu můžeme říci „zde jsme doma". Snad se podaří naplnit očekávání a v hlavním městě Slovenska začne „plnohodnotně žít" ženský a dívčí hokej. Když k tomu všemu připočteme geograficky blízkou rakouskou dvoumilionovou metropoli Vídeň, čtyřsettisícové moravské Brno a stotřicetitisícový maďarský Győr může zde vzniknout to, z čeho bude mít prospěch minimálně také evropský ženský hokej.

Až čas ukáže, jestli tato šance nebude promarněna. Rozpis ledové plochy není nafukovací a komerční využití ledové plochy je nezbytné pro zdravě fungující ekonomiku zimního stadionu. Ze začátku budou mladá děvčata trénovat samozřejmě s chlapci, ale časem se snad podaří i více. Vše bude záležet na reálném zájmu děvčat v Bratislavě a okolí o lední hokej. Lidé, kteří se pohybují v prostředí ženského hokeje vědí, že podobných (byť možná méně ambiciozních) dívčích projektů či spíše šancí bylo již víc a vždy vyzněly do ztracena. Vždy byl na jedné straně laxní přístup ze strany „ženského hokejového hnutí", ale na druhé straně také nedodržení příslibů od provozovatelů klubů a zimních stadionů. Stačí několik málo změn ve vedení klubu a dívky jsou z rovnoprávného postavení v rámci mateřského klubu odstaveny do role pouze „tolerovaných" platících členek „chlapeckého" klubu.

Ale bylo by určitě velmi špatné, kdybychom se na tuto problematiku a šanci dívali s pocitem, že se to zase nepodaří a vše bude opět jen pro chlapce a že děvčata z rozpisů ledů časem zase zmizí. Raději se pojďme dívat na svět optimisticky a věřme lidem, kteří děvčatům tuto novou šanci dávají. Naši důvěru si zaslouží, protože jenom samotná výstavba stadionu byla hrdinským činem. Mějme však na paměti, že nestačí jenom slepě věřit a někde v klidu domova tleskat či kritizovat práci jiných. Protože každý z nás je tvůrcem své reality, pro kterou musí něco udělat. Budeme-li sedět a čekat až to za nás udělají jiní, možná opět zjistíme, že sice žijeme realitu, ale ne tu naši, na kterou jsme se těšili. Pak nám z toho zůstane jen smutný nikdy neuskutečněný sen...

Za sebe říkám, „děkuji za šanci pro holky a určitě pomůžu" a věřím, že se ke mně přidají i další...

Web HC Petržalka 2010: http://www.hcpetrzalka.sk/

17.1.2013 Pavel Krček