Archiv | D�v�� hokej

kategorie článku: Ostatní

Přinášíme rozhovor s teprve 15 letou hokejistkou HC Draci Bílina a HC Litvínov Michaelou Jurčovou, která vyhrála, tradiční anketu Sportovec roku Bíliny 2011. Ceny předávaly legendy litvínovského hokeje Robert Kysela a Zdeněk Orct. Blahopřejeme k úspěchu a děkujeme za příkladnou propagaci dívčího a ženského hokeje.

Míša začínala s hokejem v pěti letech v Bílině a až na jednu malou výjimku když byla dva měsíce na hostování v Mostě, jí zůstala zatím věrná. Stejně jako všechny naše hráčky vyrůstá v chlapeckém týmu, se všemi klady i zápory, které toto prostředí přináší. Kromě svého působení v Bílině již pravidelně nastupuje za ženský tým Litvínova. Má již také první zkušenosti v reprezentačním dresu, i když šlo zatím jen o několik startů za V 15. Patří také mezi opory zadních řad a stálice dívčích výběrů ať již v nedávné minulosti Teamu Ladeis, tak v současnosti výběrů Dívčího Hokeje. Hokej je pro ni hlavní sport, a když se už hodně nudí, tak si ráda zatancuje, nebo vyjede na kole. Když jsem ji požádal o rozhovor neodmítla...

 Je ti patnáct a si na prvním rok na střední škole. Jak zvládáš dohromady hokej a školu?

Jsem na střední zdravotní škole v Mostě, kde studuji obor sportovní a rekondiční masér. Zatím všechno zvládám bez problémů. Tréninky mám večer a někdy stíhám i 2 treninky denně. Jak s žáky, tak s juniory.

Co bys chtěla dělat dál po střední škole?

Chtěla bych jít na vysokou do Prahy na tělovýchovnou fakultu.

A dál v životě, když se to třeba nesplní...

Michala: Určitě se chci věnovat hokeji jako hráčka, ale přednost dávám Německu. Možná být i rozhodčí. A vzhledem k tomu co studuji, i masérka.

Kdo tě přivedl k hokeji a byl hokej to, co jsi vždy chtěla dělat?

Hokej jsem chtěla hrát už od malička a přivedl mně k němu tatínek. Dlouhé roky hrál hokej u nás i v Německu.

Takže, kdybys měla možnost zvolit znovu, byl by to zas hokej?

Ano, prostě hokej je celý můj život.

Holka v hokeji to má ale mezi chlapci mnohdy hodně těžké. Nebo to bylo u tebe jinak?

Ano někdy to bylo těžké. Hodně kluků třeba nesneslo, že jsem lepší, než oni a tak hnedka nadávali a ponižovali mně. Ale, teď je to už lepší a berou mě jako dobrou kamarádku a spoluhráčku.

Byly někdy okamžiky, kdy jsi chtěla od hokeje utéct?

Asi to bylo víckrát, ale jednou nastaly takové problémy v kabině kvůli jedné mé spoluhráčce. Všichni byli na mně zlí. V ten okamžik mi to hodně mi to znechutilo i cely hokej. V průběhu sezóny se to však vyřešilo a tak stále hraji...

Co je pro holku na hokeji to, co ji dělá šťastnou? Vždyť je to tvrdý chlapecký sport.

Mě určitě dělá na hokeji šťastnou, když se mi povede krásný bodyček, a hlavně mám dobrý pocit z krásné hry a samozřejmě z výhry.

Jsi obránce, a tedy moc branek nedáváš. Pamatuješ na první branku na velkým hokeji?

Pamatuju. Na tento gól se nedá zapomenout :) To mi bylo asi tak 8 let a stála jsem na útočné modré, když v tom najednou ve výšce na mě letěl puk! Tak jsem se napřáhla hokejkou, a odpálila sem puk jako na bassebolu. A byl to gól. Ale nepamatuju si, proti komu to bylo.

A víš, kdy jsi dala první gól v ženské lize?

Tak to nevím, ale myslím, že v Plzni minulou sezonu.

 

Jaký máš pocit ohledně uplatnění holky v normálních, tedy převážně chlapeckých týmech. Věnuje se děvčatům dostatečná pozornost?

Co se týče trenérů, tak ani ne. Spíš nás odsuzují, že by holky hrát hokej neměly a jsou často na nás zlí, což se mi nelíbí!

Zahrála sis i za českou V15, i když jenom pár zápasů. Jaké to bylo?

Bylo to super. Krásný zážitky a nové zkušenosti. Od našich trenérů jsem se hodně dozvěděla dost nových věcí.

Těch zápasů však bylo poměrně málo. Neměla jsi třeba pocit, že by sis zasloužila dostat víc šancí. Některé hráčky byly určitě využívány víc...

Asi jsem tam mohla být víckrát. Na začátku se řeklo, že nás budou na každý zápasy prostřídávat, ale nakonec jsme zůstávaly doma a jezdily jedny a ty samé hráčky. Pořád do kolečka a to mě dost zklamalo.

Čím myslíš, že to bylo? Nebylo to tím, že s tebou „mlátila" puberta?

Myslím si, že tím to nebylo, ale jinak nevím...

 Již několik sezón jezdíš na turnaje s Dívčím Hokejem. Není to jen taková náhražka za reprezentaci? Nebo je to také o jiné atmosféře?

Určitě je to i o jiné atmosféře a hlavně je tam i super kolektiv. Což mě hodně dobře nabudí do zápasu a tyto turnaje mě moc baví.

Ale holky v těchto týmech jsou nesehrané, což je určitě škoda. I přesto tě takové akce dívčích výběrů baví? Vždyť někdy se tam objevují i úplné začátečnice...

Ano stále mě to baví! Když tam jsou i začátečnice tak mi to nevadí a jsem i ráda. Vím, že to jsou i holky, které nás jednou nahradí, až tam nebudeme.

Při takových akcích je v kabině mnohdy směsice jazyků (angličtina, němčina, slovenština, srbština) a tedy i složitá komunikace, jak mezi sebou komunikujete?

Hodně se snažíme mluvit těmi jazyky, co umíme a zatím nám to jde velmi dobře. A když to nejde, tak se dorozumíváme „nohama a rukama".

V těchto výběrech jsi začínala v poměrně pozdějším hokejovém věku, alespoň z pohledu těch, kterým je dnes třeba 8 nebo 9 let. Myslíš si, že i pro ně takové akce mají smysl?

Určitě mají :). Mají možnost se více vyhrát a dostávat hokejové zkušenosti od starších.

Určitě jsi potkala za svůj život hodně trenérů, dokážeš říct, který ti dal hokejově nejvíc, kdo tě dokázal podržet, když se zrovna nedařilo?

Asi pan Malinovský, a hlavně taťka.

A poslední otázka. Když zavřeš oči a zamyslíš se nad svou hokejovou budoucností... Kde by ses chtěla vidět ty a kde bys chtěla vidět český ženský hokej?

Já se chci určitě vidět v Německu v ženském týmu. Jinak bych byla ráda, kdyby to český ženský hokej dotáhl výš, než je teď.

Děkuji za rozhovor ...

1.12.2011 Pavel Krček