Archiv | D�v�� hokej

kategorie článku: Ostatní

Ano, rozhodl jsem se letos napsat Ježíškovi i já. Nevím, kdy jsem to udělal naposled, ale letos je nejvyšší čas. Ani ne tak kvůli mně, ale kvůli našim holkám. Moc bych si přál, aby holkám přinesl pod stromeček něco, co je baví a z čeho mají radost. Jenom v jednom si nejsem moc jistý. Kdosi mi říkal, že Ježíšek neexistuje... Tak nevím...

Než se dám do psaní Ježíškovi, dám vám přečíst komunikaci s jednou mladou hráčkou na Facebooku. Její jméno zde nebudu uvádět a vše trochu zkrátím. Na naše akce moc často nejezdila, ale letos byla s námi na Letní Dívčí Hokejové Škole v Bratislavě. O to cennější jsou pro mě její slova a to i s ohledem na to, že je to ještě 12 leté dítě... pravda momentálně poněkud rozhozené pubertou. Víte, když mi říkají dospělí „vydrž", „musíš pokračovat" tak to zní trochu jinak, než když to napíše dítě. Ale tyhle slova jsou směrována sice mně, ale patří vám všem, kteří jste někdy potkali Dívčí Hokej.

"Pavel, čítala som príspevok na stránke... Dúfam, že sa všetko vyrieši a Dívči Hokej pôjde ďalej a bude len a len lepší... Držím palce... Myslím, že všetci ti držia palce... Keby skončil projekt Dívči Hokej tak by to bola obrovská strata... No a nabudúci rok v kempe so mnou rátaj aj keby traktory padali, pretože kempy Dívči Hokej sú najlepšie... plné energie a super... Len by som asi neperežila bez Dívčiho Hokeje  a bez tej partie... baby, ty ,Tobi... bez Vás všetkých by to proste nebolo ono..."

Napsala to hezky a moc mně potěšila. Byla jedna z mála mladých hráček, které se nestyděla a jasně vyjádřila svůj postoj, ale hlavně pocity. Avšak před námi je konec roku a s ním i Vánoce a tedy velká šance dát holkám krásný dárek...

Začátek prosince, je období, kdy každý z nás finišuje se sháněním dárků. Každý dle svých aktuálních finančních možností. Někoho potěší drahé dárky, jiného jen drobnost za pár korun. Ale jejich faktický morální rozdíl vlastně ani neexistuje, protože dáváte-li něco z lásky, tak cena není rozhodující. Někdy víte co komu koupit, jindy marně přemýšlíte a nakonec koupíte prostě jenom „něco" na poslední chvíli. Myslím si, že tohle všechno důvěrně znáte. V tomto směru si své významné místo vždy zachovávají naše děti a nákup dárků pro ně má vždy své osobité kouzlo. Při těchto nákupech se i my dospělí alespoň na malou chvíli stáváme zase malými dětmi. Teprve pod stromečkem a v následujících dnech však zjistíme, jak jsme byli úspěšní s výběrem dárku. Některé dárky děti za chvíli odloží a vůbec neberou ohled na pořizovací cenu. Naopak někdy jenom malá drobnost udělá velkou radost a provází dítě třeba i řadu let. A proto mnohdy přemýšlíme nad pomyslnou přidanou hodnotou tohoto dárku tak, aby z něho měli radost co nedéle.

Důvod proč vám tady píšu věci, které všichni znáte a každoročně zažíváte je jednoduchý. Projekt Dívčí Hokej prožívá poměrně složité období stejně jako všechno kolem nás. Ale tento projet je také virtuálně reálná hračka, se kterou si naše dcery již téměř 5 let hrají. Je to prostředí, ve kterém se cítí dobře a které je neustále baví.  Webové stránky jsou výkladní skříní a zároveň softwarem této hry. Bylo by proto krásné, kdyby každý z rodičů pochopil, že finančním příspěvkem na provoz webu, dává takový malý nezištný dárek nejen své dceři, ale i jejím kamarádkám. Oproti vánočním dárkům má tento dárek jednu nespornou výhodu. Můžete ho dát kdykoliv v průběhu roku i když i finanční rozpočet v prosinci budeme muset také dodržet. Můžete dát „pár" korun nebo třeba „tisíce", prostě podle toho, jaký je stav vaší peněženky. Je to stejné jako s drahými či levnými vánočními dárky. Stačí jenom sednout k počítači a poslat jakoukoliv částku. To vám zabere jen několik minut. A budete-li chtít, dostanete i darovací smlouvu.

Ale co se vlastně nachází v té pomyslné krabici s logem Dívčího Hokeje? Co je to za hračku, kterou vám tady nabízím, a chci po vás, abyste přispěli na její fungování?

Je to hračka, se kterou si hraje, nebo hrála vaše dcera a její kamarádky. Ta hra však může fungovat pouze, když má nabité baterie nebo jiný zdroj, stejně jako jiné dětské hry. Je to hra, se kterou si hrály, dnes už starší holky, ale chtějí si s ní hrát i úplné začátečnice. Je to hra, při které naše dcery odcházejí do svého světa, který není určen nám dospělým, tatínkům ba ani maminkám. Dokonce ani trenérům. Je to svět ve zcela jiné dimenzi, kterou my dospělí nedokážeme nikdy do důsledku pochopit i když se často tváříme, že tomu rozumíme. My dospělí si mnohdy myslíme, že naše holky dokážeme nějak ovládat a že máme právo říkat, co je správné a co není, co holky musí, co by neměli a co určitě nesmí. Ale opravdu to na 100% funguje? Já jsem přesvědčen, že ne. Je to hra, při které naše dcery rádi sledujeme a prožíváme mnohdy rozporuplné emoce. Prožíváme pocity neskonalého štěstí v okamžicích vítězství, stejně jako prožíváme okamžiky totálního zmaru po nepochopitelných herních hrubkách a prohraných zápasech.  Ale ať už zápas dopadne jakkoliv a po chvíli se zastavíme, uklidníme a otočíme se trochu zpět v čase už s jistým nadhledem, uvidíme očima či ucítíme srdcem jednu podstatnou věc. A tou je jejich štěstí. Štěstí, že mohou hrát, štěstí, že mohou být se svými kamarádkami. Prostě si užívají život. A to je přece to nejkrásnější co může jakýkoliv normální rodič vidět a svému dítěti dopřát. Mám pocit, že snad nikdo by takovou zábavu holkám nechtěl brát. Některým holkám stačí tuto hru hrát jenom s chlapci, ale jiné preferují dívčí prostředí. S kluky je to větší dřina a většinou dřív či později se najde „frustrovaný samec", kterému i sebelepší holka v chlapeckém týmu bude vadit. Popravdě, to že jsou mezi chlapci, většinou ani není jejich volba! Ano, je pravda, že fyziologie těla chlapců a dívek je rozdílná, stejně jako vnímání světa kolem nás. I proto je hokej v podání dívek s tím chlapeckým tak málo slučitelný. A když v tomto chlapeckém prostředí přidáme naše mužské ego, které si většinou ani moc neuvědomujeme, je to ještě horší.

Dívčí Hokej je vlastně také taková hra. Někdy tomu s úsměvem říkám počítačová hra. Podobná jako mnoho jiných současných virtuálních PC her. Tahle hra je určena pro více uživatelů. Ale stejně jako jiná hra potřebuje pro svou funkci energii. Energii peněz, které udrží v chodu web, coby prostředí, které všechny hráčky sdílejí. A protože web je veřejně přístupný, tak občas se do hry zapojí nové hráčky, které přinesou do hry něco nového. Prostě je to živý organismus. Bez počítače by to fungovalo asi jen stěží. Na začátku jsou maily pořadatelům a pak virtuální tvorba dívčího týmu v prostředí tohoto webu. Vznikají virtuální soupisky z hráček, které se znají a těší se na sebe a přitom spolu netrénují a tedy ani nejsou sehrané. Teprve potom se hráčky potkají někde na zimním stadionu na druhém konci republiky a začnou opravdu hrát hokej. To všechno spolu tvoří úžasnou hru, plnou zážitků a mnohdy i adrenalinu pro všechny přítomné. Hráčky, rodiče i trenéry. Kolik takových her kde hrají děti, za účasti dospělých se společnými zážitky, můžete koupit někde v obchodě? A za jakou cenu?

Každý máme vzpomínky na své dětství. Jsou to vzpomínky, které nám nikdo nevezme a ve většině případů jsou to ty nejkrásnější vzpomínky, které máme. Jsou to vzpomínky na dobu, kdy jsme ještě svět viděli jinýma „čistýma" očima. Nezanedbatelnou část těchto vzpomínek tvoří naše hračky a hry, které jsme hrávali se svými kamarády. Generace dnešních dětí asi bude vzpomínat na hry na PC, kterým už jejich potomci budou těžko rozumět v domnění, že je řeč o pravěku. Já však doufám, že stejně tak budou s láskou vzpomínat na hru, které se z části odehrává ve virtuálním prostředí a z části v realitě a jmenuje se Dívčí Hokej. Moc bych si přál, aby Dívčí Hokej nestárnul tak rychle, jako všechny tyto nové moderní elektronické hračky. Aby tuto hru mohla hrát i v budoucnu další a další děvčata, musí žít i tento web. I prostředí tohoto webu a akce Dívčího Hokeje potřebují své „upgrady" či aktualizované dokonalejší verze pro každou další sezónu stejně jako zmíněné počítačové hry.

Je jen na vás (nás) dospělých, jestli tuto krásnou virtuálně reálnou hru našich dcer udržíme průběžně funkční a jestli jim tím dáme další možnosti prožívat a žít svůj sen v jejich vlastním dívčím světě. Vždyť je to investice do vašich dětí... Tedy ta nejlepší, i když se nedá v konečném důsledku měřit penězi.

No a já jdu konečně psát tomu Ježíškovi...

Milý Ježíšku,

moc bych si přál ....

(...ale vždyť vy už dávno víte, co bych si přál a tak to sem ani nebudu psát. Ale tomu Ježíškovi to stejně pošlu. A kdybyste mu napsali i vy bylo by to určitě ještě lepší...)

18.12.2012 Pavel Krček