Archiv | D�v�� hokej

kategorie článku: Ostatní

Snad mi dneska odpustíte trošku jiný pohled na hokej i na jinou dobu. Pohled poněkud osobní, který se jen zdánlivě netýká našich „malých“ českých problémů s ženským a dívčím hokejem. Tak trochu je to i poděkování a vzpomínka na člověka, který na mě měl velký hokejový vliv a který mě kdysi varoval před „bahnem“ sportovního a funkcionářského prostředí.

Dnes je 22 výročí „sametové revoluce" a mnozí z nás měli před lety, když jsme zvonili na náměstích, jiné představy o tom, jak to vypadá dneska. Hodně se toho za ty roky změnilo. Něco k lepšímu, něco k horšímu. Ale demokracie v českém podání je přinejmenším prapodivná. Naštěstí je pryč doba padesátých let minulého století, ve které se neuposlechnutí „strany" posílali lidé do vězení i když šlo jenom o sport. Bylo velmi těžké zachovat si vlastní názory a prosazovat je v reálném životě. Ale ani dnes to není o moc lepší. Jen okolní tlaky jsou jiné. Tenkrát to bylo o komunistické zvůli, dnes je to o přímé i nepřímé korupci. Zachovat si svůj názor a veřejně ho prosazovat je nevděčné a riskantní. Nikdy nevíte, kdo a kdy se vám bude mstít. Možná však po přečtení článku pochopíte, kde jsou moje kořeny a kde pramení moje touha po alespoň přiměřené pravdě. Snad pochopíte, že z cesty změny v českém ženském hokeji neustoupím a budu důsledně prosazovat vše, co bude férovější, než současné poměry v tomto sportu. To abych se nemusel stydět ...

 

Nebudu psát o známých komunistických procesech s českými elitními hokejisty. Takových příběhů bylo víc. Pro veřejnost dodnes mnohdy neznámých a zdánlivě bezvýznamných. Chci vám představit pár životních osudových okamžiků jedno brněnského hokejového hráče, trenéra a funkcionáře, o kterém ještě „Malá encyklopedie ledního hokeje" vydaná v roce 1986 napsala následující:

Zodl Robert *10. 8. 1916 v Brně, hráč, trenér, funkcionář; zasloužilý trenér (1959). Významná postava brněnského hokeje. Aktivně hrál v žákovském družstvu SK Královo Pole, v A mužstvu dospělých 1932-45. Po skončení závodní činnosti trenér SK Královo Pole (1945-54, 1955/56, 1954/55 asistent VL. Bouzka, 1956/57 s M. Ošmerou, 1961-67 s A. Biedemannem zastával i různé funkce v oddílu, po přechodu královopolského oddílu do Ingstavu Brno pracoval dále jako funkcionář (do 1985). / tolik zdroj /

Byl jeden z prvních dorostenců v českém hokeji, protože hokej v SK Královo pole téměř hned po svém vzniku v roce 1928, myslelo na mláděž, i když z pohledu dnešního chápání práce s mládeží  to bylo poněkud rozdílné. Ve své době patřil k velkým talentům brněnského hokeje a fotbalu. V Telči v sezoně 1939/40 si v Robert Zodl zahrál také proti pravděpodobně první české hokejistce, kterou byla majitelka tamního panství (jméno hraběnky historické prameny ze kterých čerpám, neuvádí).

Královo Pole tehdy sice nehrálo nevyšší soutěž, ale po mnoho let o ni bojovalo, i když neúspěšně. V Brně ještě nebyl umělý led a tak se jezdilo trénovat do Vídně, jinak vše bylo závislé na počasí. Po dobu války a zejména k jejímu konci nebylo ideální prostředí pro sport a tak aktivní hokejový věk Robertu Zodlovi pomalu končil.

Po roce 1945 byl prvním brněnským trenérem s nejvyšší trenérskou licencí a tak nebylo divu, že byl na dlouhé roky trenérem Králova Pole, které v té době již hrálo nejvyšší soutěž. Ale nebyl jen trenér, ale také předseda oddílu. V té době se však v republice pomalu mění politické klima a v roce 1948 přebírá vedení komunistická strana.

Tímto letmým přehledem jsem se jenom pokusil zjednodušeně připomenout dobu, ve které se odehrává následující událost.

Mistrovství světa se hrálo ten rok v Praze a zlato získali hráči Kanady, kteří po šampionátu ještě odehráli několik západů po celé republice. Všude vyhráli, jen v Brně došlo k překvapení. Tým Brna složený z hráčů obou tehdejších brněnských ligových týmů Zbrojovky a Králova Pole porazil Kanadu 4:3. Klíčový podíl na vítězství měli hráči Králova Pole, kteří měli posílit tým Olomouce a Ostravy proti Kanadě. Mezi tím však brněnští radní domluvili i nový odvetný zápas Brna s Kanaďany a hráčům, kteří měli posílit Olomouc a Ostravu, účast na tomto zápase zakázali. Vedení výpravy Brna však bylo toho názoru, že SNB (sbor národní bezpečnosti), není řídícím orgánem hokeje a pokračovalo v cestě do Olomouce.

Nebudu se zde rozepisovat, jak vše skončilo na ledě, ale co z toho potom bylo. Zahajuje se vyšetřování, kdo byl původcem porušení stranického zákazu. Nepomohl ani pádný argument, že účast hráčů zabránila mezinárodní ostudě, protože Olomouc by neposkládala tým. Někdo se tedy usnesl, že se bude trestat a tak se trestá. A tvrdě.

Původce královopolských hokejových úspěchů Vilém Pilnáček je škůdcem sportu a proto se vylučuje z řad ČOS (Československá obec sokolská) na doživotí. Vratislav Rambousek, vedoucí mládeže a místopředseda je skoro zrovna tak nebezpečný, ale jemu se zastaví činnost jen na rok. Robert Zodl, předseda oddílu, se trestá „pouze přísnou důtkou" avšak veřejnou. Hospodář Holub pak poučením o významu sjednocené tělovýchovy a jejím poslání. Tresty jsou druhého dne zveřejněny v denním tisku, ale provinění je velmi diplomaticky stylizováno. Nejlépe z toho vyvázl Robet Zodl, toho měl asi pan Laštovica (brněnský stranický tajemník) rád. Do denního tisku se však už nedostalo, že 31. 8. 1949 byl Robert Zodl poslán na devět měsíců na do tábora nucených prací. Spravedlnosti tak bylo učiněno za dost!

Jaké to mělo následky pro rodinu a okolí, si možná umíte představit. Navíc jen díky hokejovým kamarádům nešel do uranových dolů, ale „pouze" do Třince. Po odpykání trestu se Robert Zodl k hokeji vrátil. Nebyl totiž jiný trenér, který by měl patřičnou licenci a znalosti. Zaručili se za něho kolegové z práce, ale pachuť a odpor k režimu v něm již zůstal. Ano i takový může být hokejový život.

Dnes je naštěstí jiná doba a nucené práce za neuposlechnutí nesmyslných nařízení vrchnosti již nehrozí. Mnohdy si již ani neuvědomujeme, zejména ti mladší, že není dávno doba, kdy bylo opravdu hůř. A přesto si i v té době někteří dokázali zachovat charakter. Oč jednodušší by to mělo být v dnešní době...

Pan Robet Zodl byl mým dědečkem a byl to právě on, kdo mně přivedl k hokeji. Dodnes na něj s láskou vzpomínám a občas přemýšlím, co by řekl na to, že jeho pravnučka Monika hraje hokej.  Co by asi řekl na to, že to již není jenom jedna „hraběnka z Telče", ale přes 400 skvělých holek ze všech koutů republiky.

 

17.11.2011 Pavel Krček