Ostatní | Dďż˝v�� hokej

Pohled do světa dívčího hokeje a společná nová éra. Tak by se dala nazvat pokračující spolupráce mezi Dívčím Hokejem a SUPERTURNAJE.CZ. Vládu nad oběma přebírají ženy. Přijměte retro pohled Pavla Krčka a Bohumila Vincury, tedy těch kteří nyní předávají vládu nad svými projety svým dětem.

Patnáct let je v životě člověka dlouhá doba, ale z pohledu životnosti hokejových klubů je to trochu s nadsázkou dlouhověkost. Vždyť v době po „sametové" revoluci v roce 1989 mají naše kluby a sportovní projekty mnohdy spíš jepičí život. A to zvláště ty soukromé. Sám nevím, jak se mi to podařilo, ale projet Dívčí Hokej v letošní sezóně slaví už 15 narozeniny. Narodil se sice ve skromnosti, jako Dívčí hokejový výběr Jižní Moravy, ale asi po roce mu již rodné lůno bylo malé. A tak dostal název současný Dívčí Hokej. Ale popravdě, na začátku jsem vůbec netušil, že přežije tak dlouho a kolik úžasných lidiček na té dlouhé cestě potkám. A to se prosím, tento projekt narodil do ekonomické krize roku 2008. Jenomže on tu krizi prostě popřel. Již za dva roky byl projekt Dívčí Hokej nejen český a slovenský, ale také maďarský a německý. Bylo to krásné. Všechny ty vzestupy, ale i pády, které k životu patří. Byli to desítky trenérů, ovšem především stovky mladých hokejistek a jejich rodičů a pro ně o dost více než stovka turnajů.

Vždy bylo mým snem, aby ženský hokej v televizi viděl a uznal celý národ i když já ho dostal jen do kabelové televize. A dnes, když si pustím v televizi Mistrovství světa v hokeji žen, tak znovu zažívám příběhy, které tomu předcházely. Věřte nebo ne, ale z letošního kádru našeho bronzového nároďáku prošlo projektem Dívčí Hokej 12 hráček. Některé byly jen na několika akcích, jiné třeba na 50. Vlastně většina těch, co jsou ročník 1997 a mladší. A když k tomu přidám ještě dvě Maďarky, které také hrály elitní skupinu MS, tak už bych tu elitní skupinu mohl zrovna hrát i Dívčí Hokej. Znovu vidím ty malé holky, co začínaly na Letních dívčích hokejových školách. Znovu vidím okamžiky, kdy se jako malé a nesmělé dívenky objevily na našich akcích a kdy jsem některé z nich učil základy bruslení i hokeje. A tak bych mohl pokračovat dál. Vy už však v televizi vidíte úžasné mladé ženy, které se díky své píli a vytrvalosti a samozřejmě absolutní podpoře rodičů, dotkly hokejového nebe. Pro mnoho malých začínajících hokejistek se staly jejich vzorem. Ale než se dostaly až sem, prošly si mnoha akcemi, které vše platili jejich rodiče, neboť tenkrát svaz ještě nevěděl, že nějakou dívčí hokejovou mládež má. Ale měl ji! ... v projektu Dívčí Hokej.

A Dívčí Hokej je tady pro vás a všechny malé hokejistky i teď. I vy se můžete vydat cestou Natálie Mlýnkové, Noemi Neubauerové, Kristýny Pátkové, Sáry Čajanové, Kláry Jandušíkové, Terezy Radové, Terezy Plosové a dalších desítek hráček, které se do reprezentace nevešlo či ještě nedorostlo a dnes oblékají dresy skandinávských nebo zámořských klubů. Bude vás to stát spoustu času a bohužel i peněz. Na této cestě však bude mnoho neopakovatelných zážitků, které vám žádná agentura za peníze neumí prodat. Ale na konci možná bude splněný sen rodičů, lépe však jejich dětí a nejlépe všech doma. A to jsou věci, které za to stojí.

Ne vše, co bylo možné před deseti roky se dá dnes použít, a tak se to ani hráčkám a rodičům nesnažíme nabízet. Na druhou stranu jsou tu „věci" nové, které dokážou dívky připravit nejen na působení v reprezentaci, ale mnohdy snad i tak trochu pro život. Projekt Dívčí Hokej prorostl v rámci svých partnerských vazeb ve spolupráci s německou obdobou našeho projektu, ale také s děvčaty z Velké Británie. A pak je tu bez pochyby náš klenot, což je partnerství s zámořským projektem WSI, kde se na platformě Dívčího Hokeje staví český dívčí select. Pouze na těchto turnajích mohou hráčky do 18 let změřit síly se zámořskými hráčkami. A to už je nejen „vyšší hokejová" škola, ale i parádní průprava na cestě výš. Pravda, někdy je to i zrcadlo a obraz v něm není vždy ten, který by rodiče chtěli vidět. Než však vyjedete na takový prestižní turnaj, je dobré, aby se dost hokejové práce odvedlo u nás doma na turnajích nebo třeba na Letních dívčích hokejových školách. Jistě pochopíte, že je pro trenéra lepší, když hráčku zná již delší dobu a ví co od ní pak na ledě může očekávat.

Ale projekt Dívčí Hokej to nejsem jenom já, a i v minulosti to nebylo jen o mně. Ale pokud bych zde jmenoval pár jmen, které by si to zasloužili, byl bych zároveň nespravedlivý k těm, kteří možná nebyli tolik vidět, ale bez kterých by to nešlo. A přesto zde musím zmínit tři jména. Tím prvním je Martin Eisenreich, který v době kdy mi dcera Monika Krčková Monika Krčková již odrostla, dál pod hlavičkou Dívčího Hokeje, objížděl s dívčími týmy hokejové turnaje. Tím umožnil mé dceři, aby dorostla a celý projekt převzala po mně. Mohu bez nadsázky říci, že poslední tři roky je to už jen a jen její práce. No a já už se jen dívám a občas poradím a když je třeba pomůžu. Ale já vím, že to dělá dobře, a to mně těší. Stejně jako mně hřeje u srdce, že pokračuje v tom, co jsem před patnácti lety založil. Díky Monice Krčkové a jejímu úžasnému hokejovému parťákovi Radkovi Křivinkovi, kterého jsem kdysi trénoval v přípravce Ingstavu Brno, je dnes projet Dívčí Hokej živým a rostoucím projektem, který nezamrznul v roce 2008, ale reflektuje aktuální potřeby roku 2023.

Pavel Krček

 

Milé hokejky,

Rád jsem si přečetl článek mého dlouholetého kamaráda Pavla Krčka a musím konstatovat, že je ještě skromnější, než ho celá ta léta znám. Ano, byl jsem při tom, když zakládal projekt Dívčí hokej. Já jsem Superturnaje zakládal o pár let dříve a moc dobře si pamatuji svůj první kontakt s tímto, mezinárodně uznávaným dívčím hokejovým společenstvím.

Měl jsem jet fotit turnaj do Prostějova a v propozicích, které jsem dostal od Michala Janečka, také oddané hokejce a skvělý profesionál, jsem našel tým - Dívčí hokej. Proboha, pomyslel jsem si, to si snad někdo dělá srandu, nazvat tým Dívčí hokej kvůli pár kopretinám, které snad ani neumí držet hokejku. Jak hluboce jsem se mýlil....

Na led nastoupily slečny ve slušivých bílých dresech a s parádním logem a světe drž se, nebylo jich pár, ale celý tým... Ano i já se tehdy účastnil úšklebků a jako většina ostatních jsem tipoval desítku, kterou dostanou od každého soupeře.

Vůbec si nepamatuji, ale myslím, že tenkrát skončily slečny předposlední, ale hokej, který předváděly, byl prostě a jednoduše hokej... plný bruslení, přihrávek a gólů. Kluci, kteří proti nim nastupovali, se zděšením po pár minutách zjišťovali, že prohrávali a rychle zahazovali ohledy a byli rádi, když vyhráli o jednu či dvě branky.

A jak už to na světě bývá, první dojem byl tatam a tento tým se natrvalo zapsal do mého srce a začala éra spolupráce mezi Superturnaje.cz a Dívčím hokejem. Musím uznat, že Pavel byl a je skvělý parťák, trenér i táta a to hrálo hlavní roli v tom, že projekt Dívčí hokej se rozjel nebývalou silou nejen v Čechách a na Moravě, ale také i v okolních zemích.

To, co Pavel nezmiňuje ve svém článku je ale i tmavá éra Dívčího hokeje, kdy z úspěchu projektu chtěli začít těžit žraloci, kteří, pod vidinou zbohatnutí, či jiných, mi neznámých pohnutek, chtěli a částečně i ovládli Dívčí hokej. I my jsme v této době přestali spolupracovat a čekali jsme na bodu, kdy žraloci zjistí, že to není o bohatství, ale o tvrdé a svědomité práci.

A ta doba nastala. Tak, jak žraloci připluli, tak i rychle zmizeli a Pavel, zřejmě unavený a také asi i znechucený, začal projekt dávat znovu dohromady. A přišla další věc, kterou máme společnou, oba jsme naše projekty předali dcerám, protože jak Pavel, tak i já, jsme pocítili, že to chce novou krev, nové nápady, nový elán. Dívčí hokej převzala Monika a Superturnaje/Fotozababku/ převzala Zuzka Zuzana Vincurová Škarková s Vojtou Vojtěch Vincura .

Zuzka s Mončou se daly dohromady a začaly skvěle spolupracovat a věřím, že je to velký příslib do budoucnosti. Sleduji vzestup našich žen a dívek ve světovém hokeji a žraloci se opět objevili. Sice u starších ročníků, ale opět jsou tam a koukají čím by se přiživili. Mrzí mne, že ani Česká televize nedokázala rozklíčovat počátek úspěchu našich ženských reprezentací a začala ho přisuzovat úplně někomu jinému. My, co se pohybujeme dlouhá léta v hokejovém prostředí mládeže ale víme, že bez Pavla Krčka a Dívčího hokeje by nebylo nic. Byl to jeho čas i jeho peníze, jeho práce a zanícení, které stálo u zrodu dnešních úspěchů a já prosím všechny, kteří tento článek přečetli, aby ho sdíleli a rozšiřovali tím podvědomí o Dívčím hokeji. Aby co nejvíce děvčat šlo do správných hokejových rukou a ne do tlam nenasytných žraloků, kteří stále krouží kolem a kolem.

Spojujeme dva smysluplné projekty k úzké, vzájemné spolupráci. Dvě mladá děvčata pokračují ve šlépějích svých otců. Dělají to ne pro peníze, ne pro výlety po USA, Kanadě a dalších zemí za peníze mnohdy pouze poblázněných rodičů. Dělají to pro děti, pro hokej a dělají to upřímně a s čistým srcem. Bez spekulací, postranních úmyslů a s čistou myslí. Držme jim tedy, prosím, palce!!!

Bohumil Bohumil Bob Vincura

https://www.superturnaje.cz/

12.6.2023 Pavel Krček